Noc s Andersenem
V pátek 3.dubna 2009 kolem půl páté odpoledne se v knihovně v Kujavách začali scházet místní školáci. Paní učitelka Mgr. Lucie Kozelská se přihlásila do celorepublikové akce nazvané "Noc s Andersenem".
V knihovně se nakonec sešlo deset holek a sedm kluků. Děti se zakrátko pustily do luštění různých pohádkových hádanek, které jim dala Mgr. Lucie Kozelská, učitelka a zároveň průvodkyně tajemnou a pohádkovou nocí. Dalším úkolem, který vymyslela, bylo najít knihy dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena, jehož dílo měla nastupující noc připomenout.
Právě Andersenovi patřila zhruba první hodina ve škole, kam se děti přesunuly z knihovny. Aby menší i větší účastníci zjistili, jak vlastně autor Malé mořské víly a dalších pohádek vypadal, museli si ve skupinkách sestavit jeho portrét z rozstříhaných kousků. Netrvalo dlouho, když se ozvalo: „Máme!“ Jenže to se moc nelíbilo jiné skupince. „To neplatí, my jsme to měli těžší,“ naráželi kluci a holky na skutečnost, že narozdíl od soupeřů měli hlavu Andersena i s pažemi a ještě k tomu z profilu.
Ošklivé káčátko
Ale bylo jasné, že naštvanost je spíše přetvářka a právě o ní byla i následující soutěž. Jeden z účastníků odešel z učebny za dveře. Paní učitelka, nebo také pančelka, jak jí někteří oslovovali, vzala kousek nakrájeného citronu a dala je někomu v místnosti. Ten, kdo přišel zpoza dveří, musel uhodnout, kdo je oním vyvoleným. A aby to neměl tak jednoduché, snažili se nasadit kyselý výraz všichni. Až v pořadí čtvrtá Andrea byla prvním hádajícím, kdo poznal, že citron měl zrovna v tu chvíli Martin.
Skládání názvu pohádky z rozstříhaných písmenek nebylo nijak těžké, a tak se po chvíli na koberci objevily dva nápisy Ošklivé káčátko. Do pohádky stejného názvu se pak děti pustily ve skupinovém čtení, ale nedočetly. Nejprve čtení přerušily rozsypané kousky molitanu z polštáře, který se roztrhnul poté, co jím dostala po hlavě Andrea, další přerušení na sebe nedalo dlouho čekat. „Pizza je tady!“ ozvalo se od okna. V tu chvíli bylo po čtení. K ošklivému káčátku se chlapci a dívky dostali až po večeři. Výsledkem bylo několik malůvek na tabuli.
Veselá nálada třídu na chvíli opustila, to když paní učitelka dětem přečetla pohádku Holčička se zápalkami. „No, já jsem si to úplně představoval, jak k ní letí ta babička. Mám úplně slzy v očích. To je hrůza,“prohlásil rozesmutnělý Denis.
Zkouška odvahy
Od Andersenových pohádek přešli přítomní k mafii. O ní totiž byla hra, do které vtáhnul ostatní Michal. Do klobouku vložil sedmnáct lístečků a každý si jeden vytáhl. Rázem se z něj stal občan sicilského Palerma, jeden ze tří mafiánů nebo slavný komisař Cattani, jehož jméno dělalo některým trošku potíže.
„Kdy už půjdeme na ten hřbitov?“ ozývalo se stále častěji. Bylo po osmé hodině večer, venku už byla tma, a tak paní učitelka uznala, že nastal vhodný čas na dokazování si odvahy. „Nikdo nebude nikam odcházet a nebudete křičet,“ vydala pokyny před odchodem ke hřbitovu. Skutečnost byla přesně opačná. Tmou se ozývalo hlavně pištění doprovázené blikáním baterek, jejichž světlo se občas objevilo tam, kde by jej málokdo čekal. Na hřbitov již ale všichni vstoupili s úctou a někteří i s malou dušičkou. Zatímco kluci potemnělé okolí kostela obešli vcelku normálně, některé dívky zvolily raději běh.
Když paní učitelka zahlásila návrat do školy, ozvaly se protesty. Asi nejhlučnější byli David s Denisem. „My chceme strašit,“ snažili se vysvětlit účel noční vycházky. Naléhání zabralo a skupina se vydala ještě na menší pozdně večerní procházku.
Noc byla dlouhá
Po návratu byla na některých patrná únava, ale hra Městečko Palermo ji na nějakou dobu zahnala. Kolem jedenácté hodiny už ale byla většina osazenstva třídy v pyžamech a zalezlá do spacáků na karimatkách či koberci. Jen Lukáš ještě chvíli hledal polštář. Problém byl totiž v tom, že nejprve nevěděl, jaký měl tvar, poté si zase nemohl vzpomenout na barvu. Nakonec jej našel kousek od místa, kde měl spát.
Blížila se půlnoc, ideální čas na povídky. A čím jsou strašidelnější tím lépe. Není divu, že poslední nocležníci usínali až kolem druhé hodiny ranní. Ráno opět patřilo Lukášovi, který vstal už v šest hodin jako první a prakticky probudil ostatní. „On dupal jak slon a bouchnul dveřmi,“ přiblížil Lukášovo vstávání Michal. Nedostatek spánku ale asi nikomu nevadil. Prožité dobrodružství s pohádkářem Andersenem určitě stálo za to.
„Letos v Kujavách jsme nocovali poprvé, proto jsme to pojali jako seznamovací večer s panem Andersenem, s jeho životem, jeho nejznámějšími pohádkami a pohádkami obecně. Je všeobecně známo, že děti málo čtou. Tato noc je vynikající šancí, jak děti přilákat od televize a počítačů zpět ke knihám. Co totiž může být dobrodružnějšího, než strávit noc na místě ke spaní tolik neobvyklém, s knížkami a kamarády? Dětství má být plné neopakovatelných zážitků a já věřím, že včerejší noc taková byla a bude i ta další,“ uzavřela akci Lucie Kozelská.
Fotky:
zde se můžete podívat na video z Noci s Andersenem
